Dříve lední metaná, dnes metaná, je podobným a pouze příbuzným sportem curlingu, který znáte z OH. Náš termín „metat“ je odvozen od slova házet. Na rozdíl od dnes už známějšího curlingu se hraje jiným nářadím a nehraje se na pevný kruhový terč, ale na terč pohyblivý. Tímto terčem hry je gumový kroužek o průměru 12 cm, a pokud se tento kroužek pohybuje dovoleným způsobem uvnitř cílového pole, je stále cílem hry tento kroužek. Jedná se tedy o co nejlepší (nejbližší) umístění kotoučů svého družstva vůči tomuto kroužku. Jeho umístění ve středu hracího pole je pouze výchozí polohou při zahájení hry. Cílové pole není kruhové, ale obdélníkové o rozměru 3 x 6 metrů a jeho přední strana je vzdálena 21,5 m od odhodového místa, které je na ledě určeno položením kovové opěrné stupačky nebo na asfaltu je na určeném místě nakreslen bod odhodu. Díky tomuto rozdílu je hra pestřejší a nabízí více herních variant než zmíněný curling.
Soutěž družstev
V soutěži družstev je úkolem či cílem 4. členného družstva umístit kotouče svého družstva, pokud možno co nejblíže gumovému kroužku, jehož výchozí poloha je ve středu cílového pole. Během hry se však může kroužek přemístit herním zásahem ze středu pole do kteréhokoliv jeho místa a je dále i na změněném místě stále středem – terčem hry. Až ve chvíli, kdy cílové pole opustí, nebo skončí hrací otáčka, vrací se do jeho středu. Kotouče soupeře se mohou poporážet nebo z pole vyrážet, kotouče vlastního družstva se mohou v poli k jeho středu přirážet a vyžadují-li to okolnosti, tak i dovoleným způsobem pohybovat terčem (kroužkem).
Z řečeného vyplývá, že jde o získání co nejvýhodnějších pozic pro kotouče vlastního družstva. Po odhození všech kotoučů obou družstev se vyhodnotí a oboduje postavení kotoučů v poli a tím je určen výsledek otáčky. V průběhu otáčky, tj. v době, kdy se hráči střídají v provádění hodů, nabízí postavení kotoučů svého družstva i družstva soupeře celou řadu variant řešení herní situace, a otevírá se tak ve hře prostor pro tvořivost a taktiku vedení zápasu. Po sehrání a vyhodnocení 6 otáček je tak dán výsledek zápasu. Vše je samozřejmě zastřešeno pravidly hry, která řeší veškeré herní činnosti.
Soutěž v hodech na cíl
Další disciplínou je soutěž v hodech na cíl, a to jak jednotlivců, tak i družstev. Princip soutěže spočívá v tom, že ve stejném hracím poli je vyznačeno několik herních situací – figur a od soutěžícího je vyžadováno předepsaným způsobem danou herní variantu zahrát. Způsob provedení je pak podle přesných pravidel hodnocen, obodován a součet bodů po odehrání dvou stejných kol (na dráze se hraji v jednom kole položky 1 až 4) dávají výsledek soutěže. Soutěžící má k dispozici 48 soutěžních hodů a teoreticky lze uhrát max. 400 bodů. Výkony nad 200 bodů jsou považovány za dobré, nad 250 bodů za výborné a s výkony nad 300 bodů se už soutěží o přední umístění na ME či MS, kde ti absolutně nejlepší dosahují výkonů až 370 bodů na dvojkolo. Nejlepší výkon v ČR dosažený na ledě při MiČR je z roku 2007 a má hodnotu 368 bodů. Na asfaltovém povrchu má hodnotu 359 bodů a je z MiČR rovněž v roce 2007. Bohužel se nám nedaří zopakovat takové výkony na mezinárodních soutěžích.
Soutěž družstev v hodech na cíl je obdobná soutěži jednotlivců pouze s tou změnou, že každý hráč čtyřčlenného družstva neprovádí jako v soutěži jednotlivců všechny hrací položky, ale zůstává na jedné dráze a má pouze 12 soutěžních hodů (opakuje 2x za sebou jednu z položek1,2,3 nebo 4. Družstvo si samo určí, kdo bude hrát jakou položku. Při součtu nahraných bodů čtyř hráčů, tj. po odehrání 48 soutěžních hodů, dává součet nahraných bodů opět výsledek a pořadí ve startovním poli.
Hody na dálku
Třetí disciplínou jsou hody do dálky. Této soutěži se nikdo v ČR dlouho speciálně nevěnoval a nepřipravoval a je tak pro nás byla a zase je soutěží víceméně okrajovou. V roce 2004 uspořádal ČSM odborný seminář a tréninkový tábor pod vedením německých trenérů, který nás tehdy přece jen trochu „roztlačil“ a pomohl s metodikou tréninku. Nějaký čas jsme z toho čerpali a výsledky se dostavily. Asi před 15 lety se sešlo několik dobrých „dálkařů a ČSM je vysílal do soutěží ME a MS. Několik let si tento tým udržoval výkonnost a podařilo se mu několik 4 míst v družstvech a několik účastí v užším dvanáctičlenném finále. Poté se však družstvo rozpadlo a zájem o tuto disciplínu opět opadl, takže se ME ani MS neúčastníme.
V příštích letech uvidíme, jak se budeme dále vyvíjet. Problém je, že na trénink je potřeba velmi kvalitní přírodní led a poměrně dlouhá rovná kvalitní dráha a zde jsme před neřešitelným problémem. Stejný problém je i s dráhou letní, betonovou nebo asfaltovou. Stále věříme, že se snad časem najde několik mladších sportovců, kteří se budou dálce chtít věnovat. Cílem soutěže je dohodit ve vyznačené výseči kotoučem co nejdál s tím, že každý hráč má pět pokusů, které se dle daných pravidel změří a do vyhodnocení pořadí se použije nejdelší pokus, který určí konečné pořadí hráčů. Při soutěži družstev se sčítají a vyhodnocují výkony tří závodníků, kteří tvoří družstvo.
Hází se jedním kotoučem a stejnou deskou, aby měli hráči zajištěnu podmínku startu se shodným hracím nářadím. Povolena je pouze výměna hrací ručičky, která musí odpovídat předpisům a je pořadatelem soutěže kalibrována, schvalována k soutěži a označena, stejně jako hrací kotouč a deska.
Pro zajímavost – světový rekord v hodech do dálky je hodně letitý a je z roku 1990, kdy se na jezeře Seeoner na naprosto dokonalém ledě podařilo hodit 566,53 metrů. |Český rekord je z roku 2005 a má hodnotu 162,65 metrů.
Poznámka k mistrovským soutěžím
Pro všechny mezinárodní soutěže, které pořádá IFI, tj. MS a ME platí, že hrací kotouče do soutěže dodají vybraní výrobci, hrací desky s výjimkou vybraných barev /tvrdostí kluzných desek/ dodají také výrobci, pouze rukověti a vybrané barvy desek smí hráč použít vlastní, ale jen s tím, že tyto projdou kontrolou v laboratoři technické komise IFI, jsou jí označeny a tím i připuštěny k soutěži.
Nemistrovské soutěže
Sportovní podniky po dobu celého roku většinou pořadatelsky a organizačně zajišťují samotné oddíly sdružené v ČSM tím, že pořádají vlastní turnaje, na které zvou ostatní družstva z tuzemska i ze zahraničí. Některé velké mezinárodní oddílové turnaje družstev mají dnes už tradici a dobré jméno, jak v ČR, tak i na mezinárodním poli.
Turnaje o „Jihočeský pohár“, „Vodňanského kapra“, patří mezi největší a nejstarší turnaje vůbec. Jihočeský pohár je dokonce nejstarším známým turnajem na světě, jehož historie a píše už od roku 1968.
Některé kluby z ČR pravidelně startují i na nemistrovských soutěžích a turnajích v zahraničí. Nejvýznamnějším mezinárodním turnajem tohoto druhu je pro nás „Styria Cup“, pořádaný vždy koncem listopadu ve Štýrsku (v roce 2023–53 ročník) na němž startuje 80–100 družstev a dva dny na dvou zimních stadionech bojují o získání prestižní trofeje – Štýrského poháru. Na takovýchto turnajích se schází hráčská špička z řady států Evropy a poměřuje svou výkonnost.